Tento článek není o tom, jak alkohol působí na osoby s poruchou autistického spektra, i když je minimálně zajímavé, že řada studií zkoumá souvislost mezi autismem a závislostí na alkoholu, kdy jednoznačné závěry těchto studií říkají jedno jediné, že taková souvislost existuje a řada alkoholiků má celou řadu autistických symptomů, ale to je na jiné téma.
Naopak nás to zajímá z té opačné strany, proč se autisté chovají podobně, jako běžně opilý muž nebo žena? A čím je funkčnost osoby s autismem nižší, jako v případě nízko funkčního autismu, tak tím je to ve vztahu k opilosti mnohem silnější dávka alkoholu.
Proč tomu tak je? Všude se můžeme dočíst, že funkčnost autismu ve spojení s nízko , středně a vysoce funkčním autismem souvisí s hodnotou IQ. To znamená, čím je IQ nižší, tím je funkčnost nižší. Pokud se vám podařilo se někdy v životě takzvaně pořádně opít, anebo někomu z vašich známých, určitě jste zaznamenali to, jako by se tomu člověku snížilo IQ. Ano, dle celé řady studií tak tomu skutečně je, ale zaplať pánbůh za to, že se jedná pouze o dočasný stav řádově několika hodin.
Pokud jsme ale zdraví, tak s občasnou konzumací alkoholu si naše tělo umí celkem snadno poradit, zase vystřízlivíme a jsme opět normální. Představte si ale, kdyby ne, jelikož alkohol představuje pro náš organismus v podstatě jed. Když je naše tělo intoxikováno alkoholem, jsme schopni díky správnému fungování metabolismu jej odbourat.
Zkuste se ale vžít do situace, že žijete v těle, které to neumí, a ne jen alkohol, ale neumí odbourat i běžné toxiny, které přijímáme v běžné potravě, městské vodě, apod. Představte si, že každý rohlík, každé napití městské vody by pro vás bylo, jako dát si panáka slivovice. Ano, v malé míře to může být i příjemné, ale každý den několikrát za den určitě ne. A přesně tak to je u osob s poruchou autistického spektra.
Děti a dospělé osoby s autismem mají porušenou funkčnost metabolismu, který samozřejmě ovlivňuje celkový organismus.
Jejich metabolismus neumí odbourat celou řadu toxinů, jako tomu je u zdravého člověka. Organismus autistických osob je tak dlouhodobě zaplaven celou řadou toxinů a to především v souvislosti se stavem střev. Lidé s autismem mají často nějaké střevní komplikace, jako například děravá střevní výstelka. Toxiny z potravy se tak dostávají permanentně do krve. Proto velká většina dětí s autismem se během pár dnů zlepší pouze při vysazení lepku a laktózy ze stravy. Zpět ale k samotnému přirovnáni intoxikovaného organismu k alkoholovému opojení. Chování a vzhled může u dětí s autismem právě připomínat stav, který běžně vídáme u zdravých jedinců posilněných alkoholem. Špatné vyjadřování, zvláštní pohled, nepřítomnost či neschopnost zcela mluvit. Takový stav vídáme u lidi se 3 promilemi a více.
Nicméně vhodnou nutriční terapií může i člověk s autismem své tělo zbavit toxinů a dokáže se velmi rychle přiblížit k normálnímu nebo k vyššímu fungování. Při vhodné a včasné intervenci tak děti mohou začít mluvit, přestat být neklidní nebo agresivní a mohou se začít soustředit na učení. Včasná intervence souvisí samozřejmě s tím, jak dlouho organismus pod takovým vlivem toxicity byl. Čím dříve se s ozdravením metabolismu začně, tím jsou výsledky mnohem příznivější.
Přiznejte si, měli byste chuť se v silně podnapilém stavu něco učit? Kolikrát by vám to školitel musel zopakovat? Jsme si jisti, že hodněkrát, než byste se to naučili. Proto v souvislosti s autismem je k řadě behaviorálních a komunikačních terapií nutno nasadit nutriční terapii tj., správné vitamíny, minerály a vhodné aminokyseliny v terapeutických dávkách, které by měly být naprostým základem k prvotní intervenci u osob s autismem a samozřejmě vhodnou dietní intervenci.