Průlomový výzkum odhalil „definitivní souvislost“ mezi střevním mikrobiomem a autismem

Ve velké opakované studii vědci zjistili „definitivní souvislost“ mezi střevními bakteriemi a poruchou autistického spektra.

Vztah mezi střevním mikrobiomem a poruchou autistického spektra (PAS) unikal nejgeniálnějším mozkům více než 20 let. Nová technologie však nabízí paprsek naděje.

V průlomové studii zveřejněné ve vědeckém časopise Nature Neuroscience vědci tvrdí, že se jim podařilo vytvořit „definitivní souvislost“ mezi časovými změnami ve složení střevního mikrobiomu a pozorovatelnými rysy a příznaky jedinců s poruchou autistického spektra.

S využitím nového algoritmu se vědci ponořili do desetiletí trvajícího výzkumu a potvrdili složitý vztah mezi střevním mikrobiomem a poruchou autistického spektra, čímž připravili půdu pro budoucí pokroky v terapii a léčbě.

Autismus je komplexní neurovývojové onemocnění charakterizované širokou škálou kognitivních poruch, poruch chování a komunikace. Jedná se o spektrální poruchu, což znamená, že příznaky a závažnost se u jednotlivých osob značně liší.

Střevní mikrobiom a autismus

Střevní mikrobiom je společenství mikroorganismů – „dobrých“ a „špatných“ bakterií – žijících v našem trávicím traktu. Zdravá rovnováha těchto bakterií hraje zásadní roli v trávení, metabolismu, funkci imunitního systému a celkovém zdraví.

Potenciální souvislost mezi autismem a mikrobiomem se poprvé objevila v 90. letech 20. století, kdy rodiče začali hlásit změny v chování svých autistických dětí, když děti užívaly antibiotika, léky, které zabíjejí některé střevní bakterie.

Tato neoficiální pozorování vyvolala obrovskou vlnu vědeckého zkoumání, která vedla k desítkám studií naznačujících relevantní – ale nekonzistentní – rozdíly ve složení střevní mikroflóry u osob s poruchou autistického spektra. Toto zajímavé zjištění vědce přivedlo k otázce, co se s tím dá dělat a začal několikaletý výzkum, kdy dnes v roce 2024 jsme již definitivně přesvědčeny o souvislosti mikrobiomu a příznaky autismu.

Nový přístup ke skládačce autismu a mikrobiomu

Většina studií, které byly v minulosti provedeny v souvislosti s poruchami autistického spektra a mikrobiomem, ukázala, že se jen málo překrývají, a nikdo nedokázal poukázat na konkrétní mechanismus.

Všichni, s nimiž jsme mluvili, říkali, že je to možná imunitním systémem, možná stravou, a to všechno se děje prostřednictvím střev. Proto mnohým dětem s PAS skutečně pomáhá komplex jako je Autisil Kids.

Všeobecně se také předpokládá, že imunitní systém hraje významnou roli při vzniku poruch autistického spektra. Tak jsme si řekli, dobře, máme 10, 15, 20 let dat. Zdá se, že nic nedává skutečný smysl, ale něco na tom je. Co to je? Udělejme další krok zpět a podívejme se na to všechno novým pohledem.

Byl sestaven různorodý tým 43 odborníků z celého světa, kteří znovu analyzovali 25 dříve publikovaných souborů dat obsahujících mikrobiom a další „omické“ informace – například stravu, reakce imunitního systému, markery zánětu a profily genové exprese v lidském mozku.

Důležité je, že s každou sadou dat a s pomocí nových a sofistikovaných algoritmů tým identifikoval nejlépe odpovídající dvojice autistických a neurotypických jedinců – jedinců bez autismu – z hlediska věku a pohlaví, protože to jsou „dva hlavní matoucí faktory“ při studiu mikrobiomu, respektive autismu.

„Mikrobiom čtyřletého dítěte se velmi liší od mikrobiomu sedmiletého a desetiletého dítěte. A pak, pokud jde o autismus, existuje dichotomie z hlediska výskytu mezi dívkami a chlapci nebo chlapci a dívkami. “

Výzkumy naznačují, že autismus je asi 4,2krát častější u chlapců než u dívek. Míchání výsledků od dívek a chlapců by výsledky rozmělnilo.

Použitím tohoto přístupu se výzkumníkům podařilo „dramaticky zvýšit“ počet datových bodů, které mohli analyzovat.

„A tak místo toho, abychom brali průměry za jednotlivé studie, jsme měli řadu dvojic dětí a pak jsme tyto dvojice agregovali ve všech studiích, a právě v těchto výsledkách se skutečně projevila souvislost.

Zjistil výzkum skutečnou souvislost mezi mikrobiomem a poruchou autistického spektra?

Studie odhalila „spojení mezi mikrobiomem a různými imunitními geny“, stejně jako „spojení s mikrobiomem a stravou“, z nichž mnohé jsou „spojeny s předpokládanými neurologickými cestami a neurotransmitery, které jsou klíčové pro mozkovou signalizaci,“ řekl Morton pro Euronews Next. „A to byla část, která mě tak trochu šokovala:“

Jinými slovy, „ta souvislost je skutečná – to je poznatek z naší studie. Na mechanice toho všeho se musí ještě zapracovat,“ řekl Taroncher-Oldenburg.

Podle Taroncher-Oldenburga došlo také k „obrovskému překrytí, které bylo velmi, velmi nečekané“ mezi mikroby spojenými s autismem a mikroby identifikovanými v nedávné dlouhodobé studii transplantace fekální mikrobioty (FMT), která naznačila dlouhodobý přínos na symptomy autismu a střevní mikrobiotu prostřednictvím terapie přenosem mikrobioty.

„Původní studie FMT prokázala zlepšení symptomů u těchto autistických dětí. Naše studie pak poskytla další důkazy o tom, proč by tomu tak mohlo být,“ poznamenává.

Nová hodnotící studie „neprokazuje, že mikrobiom ‚způsobuje autismus‘ nebo něco podobného,“ dodává Spiro, „prokazuje však statistickou korelaci mezi změněným mikrobiomem a autismem. Směr příčinné souvislosti však stále není jasný“.

„Také neříkáme, že máme seznam brouků, a vlastně se tomu velmi a vehementně vyhýbáme,“ říká Taroncher-Oldenburg, protože ‚možná nejsou důležité mikroby, ale geny, které obsahují, a funkce, které plní‘.

Stále se může stát, že dysregulace mikrobiomu je způsobena například stravovacími preferencemi lidí s autismem, kteří bývají „velmi vybíraví v jídle“, říká Morton.

Nová disciplína: Připravuje půdu pro novou éru

Přehodnocení Taroncher-Oldenburga a Mortona vytvoří základy pro „velmi výkonný analytický způsob kladení těchto otázek a snahu rozhodnout, jaký je nejvhodnější výpočetní přístup k pohledu na tyto skutečně složité soubory dat,“ říká Spiro.

„Tato studie vyžadovala >100krát větší výpočetní výkon ve srovnání s většinou studií mikrobiomu,“ říká Morton.

„Tohle není něco, co můžete udělat pomocí tabulkového procesoru na svém počítači,“ dodává Taroncher-Oldenburg.

Budoucnost výzkumu však vyžaduje více než jen pokročilou informatiku.

„Je třeba vytvořit nový obor, protože samotná informatika nestačí, říká Morton. „Tyto systémy jsou tak složité, že potřebujete umělou inteligenci ve spojení se statistikou, ve spojení s biologií, abyste vydláždili novou infrastrukturu a vydestilovali její složitost.“

Komunita však konečně prochází „akceptací“ toho, že mikrobiom „může mít opravdu velký vliv na to, kým jsme, a že může být stejně důležitý jako naše vlastní geny,“ poznamenává Taroncher-Oldenburg.

Spojení s poruchou mikrobiomu prokázáno, ale co s tím prakticky dělat?

Těžká otázka. Způsobů známe ale několik. Jednou z nejkomplexnějších variant je transplantace mikrobiomu od vhodného dárce, problém však je s tím, že lékařská komora v ČR v tuto chvíli neuznává jako léčebný postup pro autismus a dostupnost soukromých klinik je špatná a to i v zahraničí.

Druhá volba je rozhodně komplexní terapie vitamíny, minerály a aminokyseliny Autisil Kids, která pomáhá nejenom střevům, ale tento komplex dokáže eliminovat syndrom děravého střeva a velmi významně podporuje mozkové funkce, mitochondrie a celkově metabolismus.

Dále rozhodně vyřaďte ze stravy lepek a laktózu a omezte cukr. Přesto že vaše dítě nemá alergii na lepek a laktózu, neznamená to, že nemá intoleranci na lepek a laktózu, což samozřejmě ovlivňuje zdraví střev. I když vám tedy lékaři říkají, že to nepomůže, zkuste to. Nic tím nikdy nemůžete zkazit. Ale vždy si dejte pozor na celkově vyváženou stravu (sacharidy, tuky, bílkoviny).

Nejtěžší na tom celé je vytrvalost a to jak v případě vysazení alergenů ze stravy, tak i nutriční terapie Autisil. Vhodné je také přidat probiotika s vícero kmeny a především kmen L-reuteri. A celkově se snažte o zdraví střev vašeho dítěte, před nasazením antibiotik vždy hledejte alternativu jako první volbu, jen nezbytně přejděte na antibiotika a podávejte Autisil Kids a probiotika.

Zdroj odkazované studie:

https://www.nature.com/articles/s41593-023-01361-0